address-cardangle-downangle-upbankenvelopefacebook-ffacebook-officialfile-archive-ofile-audio-ofile-code-ofile-excel-ofile-image-ofile-movie-ofile-ofile-pdf-ofile-photo-ofile-picture-ofile-powerpoint-ofile-sound-ofile-text-ofile-textfile-video-ofile-word-ofile-zip-ofilefiles-oglobegraduation-capinfo-circleinstagramlinkmap-marker-altmap-markerphonestartrophytwitter-squarevimeo-squarewindow-closeyoutube-squarezonerama

PETRA GODART (Michaljaničová)
Rozhovor ze dne 30.3.2021

Petra je jednou z prvních českých cheerleaders, a to týmu, který byl součástí klubu amerického fotbalu Prague Lions. Petra se svým nadšením a pílí vypracovala na velmi talentovanou sportovkyni, později pak trenérku a instruktorku cheerleadingu. Byla u zrodu České asociace cheerleaders a téměř čtyři roky v jejím vedení. Několik let cheerovala v Německu, později pak předávala své zkušenosti ve Švýcarsku a též v Dubaji, kde nyní žije se svým manželem. Dosud je velkou fanynkou a podporovatelkou českého cheerleadingu.

Kdy jsi začala s cheerleadingem?

S cheerleadingem jsem začala ve svých 14 letech. Maminka tenkrát přinesla náborový leták do týmu Prague Lions cheerleaders, ktery viděla v metru.

Co tě na cheeru nejvíce bavilo?

Každá cheerleader si najde své oblíbené místečko v týmu… na začátku to bylo stuntování. Byla jsem flyer/top, takže mne bavilo létat vzduchem a nechat se chytat od holek. Po pár letech jsme se s holkami staly úžasnou partou a bavilo nás úplně všechno. Atmosféra na trénincích, společné cestování, připravování se na vystoupení, první soutěže… každá cheerleader určitě ví, o čem mluvím.

Jak vzpomínáš na FCC kempy, školení a soutěže v ČR?

Jeeej, FCC kempy !!! To jsou úžasné vzpomínky! A musím říci, že právě FCC kempy začaly posouvat kvalitu cheerleadingu v ČR. Seznámili jsme se s úžasnými trenéry, kteří nám předali spoustu informaci, materiálů a hudby. Pamatuji si, jak jsme vždy byly natěšené si pustit FCC Cédéčko :))) a opakovat si naučené osmičky. Právě FCC kempy nám daly myšlenku začít s dalšími kempy a akcemi, ustanovit nějaká pravidla a začít regulérně soutěžit doma i v zahraničí.

Co pro tebe znamenalo spoluzaložit a vést ČACH po několik let?

Před založením ČACH pár týmů neoficiálně soutěžilo vždy na finále amerického fotbalu. Každý rok se hlásilo více a více týmů a kvalita se zlepšovala. Ale každý si jel ve svém stylu - někdo víceméně jen tančil, někdo více stuntoval atd. Cítily jsme, že je na čase tomu dát jednotná pravidla a nějaké předpisy. Pamatuji si, když jsme s Bárou Schejbalovou jely do Brna na jednání s pár ostatními trenéry cheer týmů. Po schůzce jsme si řekly, že by nebylo špatné založit asociaci, aby všechny týmy měly zázemí, nastavila se pravidla, chtěly jsme, aby každý tým měl přístup k novým cheer materiálům, zkrátka, aby tady byla nějaká zastřešující pomoc začínajícím i aktivním týmům a měly rychlejší možnosti ke svému rozvoji. Byla to akce reakce (ale promyšlená) a za pár týdnů byl ČACH na světě. Tenkrát nám nebylo ani 20 let a šly jsme odvážně do neznámých vod, ale bylo to nejlepší rozhodnutí posunout český cheer dále. Jsem neskutečně hrdá na vývoj ČACH, posun, adaptaci, vytvoření jména v Evropě i ve světě.

Později jsi odcestovala do ciziny. Kam a věnovala jsi se tam cheerleadingu?

Ano, nejdříve jsem odcestovala do Německa a byla součástí cheer týmu Stuttgart Scorpions. Tam jsem se opravdu moc posunula a naučila. Byla jsem tenkrát první česká cheerleader, která se zúčastnila mezinárodní soutěže v německém Bottropu. Nezapomenutelný zážitek, který jsem chtěla předat do ČR a také se tak stalo. Rok na to a pak vlastně již každý rok, se české týmy staly nedílnou součástí a hlavně skvělou konkurencí na soutěži v Bottropu. Poté jsem studovala sportovní školu v Praze a trénovala Prague Lions Junior Team, ale nadále cestovala mezi Prahou a Zurichem. Tam jsem se také přestěhovala a našla si cheer tým Zurich Renegades. Do týmu jsem nastoupila jako trenér a po roce a půl jsem převzala roli hlavní trenérky. Musím se pochlubit, že se můj tým dostal do finále švýcarské soutěže, kde děvčata vyhrála první místo v cheer kategorii a druhé v tanci. V té době jsem stále spolupracovala s ČACH a propojili se zahraniční známosti, začaly jsme dělat více vzdělávacích kempů a také organizovaly kempy ve Švýcarsku. Na našich soutěžích se začínali objevovat porotci ze zahraničí a spolupráce se prohlubovaly. Ve Švýcarsku jsem žila 2,5 roku a pak nastal přesun do Spojených Arabských Emirátů.

Kde nyní žiješ a čemu se věnuješ?

Žijeme s manželem již 17 let v Dubaji. Na začátku bylo pro mě moc skončit s cheerleadingem. Dubaj byla tenkrát ještě dost uzavřená a sport tu nehrál moc velkou roli. Naštěstí jsem našla práci v klubu pro místní ženy, kde jsem měla na starosti fitness club a po 2 letech jsem vedla celý club jako manager. Po 5 letech se Dubaj začala více a více rozvíjet, začalo zde bydlet hodně lidí ze zahraničí, což znamenalo otevření mezinárodních škol. A tak jsem velmi ráda začala pracovat pro sportovní firmu a vrátila se opět k trénování dětí - plavání, gymnastika a opět jsem začala s cheerleadingem. Založili jsme cheer kroužky na školách a pár let jsem měla úžasný juniorský tým. Vystupovaly jsme na sportovních akcích jako např. Rugby 7, Americký fotbal, Finále basketu, triathlon… ale čas utíkal, děti rostly, přešly na jiné školy a já dostala úžasnou pracovní nabídku. Cheer tým tak skončil, ale byla jsem neskutečně ráda, že jsem se ještě na pár let k cheerleadingu touto cestou vrátila.

V roce 2019 jsi se vrátila na chvíli do ČR, zúčastnila se Prague Cheer Open soutěže a zapojila se hned do organizačního týmu a fotila téměř celý den. Ano, focení je můj velký koníček, současně vlastně i moje práce. Fotím především sport a různé sportovní akce. Plánovala jsem cestu do Prahy a v kalendáři viděla termín Prague Cheer Open 2019 a začala se neskutečně těšit, že opět uvidím mé “staré cheer známé” přátelé a kamarádky. Cesta z letiště vedla rovnou do haly Královka. Přípravy na soutěž byly v plném proudu a já byla ohromena z velikosti soutěže a profesionality celého vedení a organizačního týmu. To naše miminko ČACH byl už obrovský chlapák organizující mezinárodní soutěže, a tím to byl to pro mne úžasný pocit.

Co pro tebe znamenalo vidět český cheerleading v tomto formátu?

Jak jsem psala výše… úžasný pocit a hrdost na všechny, co tomu pomohli. Soutěžní den byl skvělý zážitek… Myslíte, že jsem se mohla soustředit na focení? No moc ne… sedět tak blízko soutěžní plochy a vidět týmy s pro mne nyní nepochopitelnými triky bylo něco fascinujícího. Už se těším na příští soutěže a tentokrát si vezmu ještě lepší vybavení a budu se více soustředit na moji kreativní stránku.

Jak zvládáš koronavirovou situaci a jaká je situace v Dubaji, kde žiješ?

Doufejme, že už jsme opravdu v té poslední fázi, a to nejhorší máme za sebou. Každý z nás určitě hodně ztratil, ale určitě si toho i hodně odnesl. Já cítím takový větší celkový klid a zpomalenost. Rok 2019 byl strašně rychlý a hektický, poté nastala STOPka, což asi mělo nějaký důvod. Věnuji se také už 3 roky intenzivně józe, energii a duševnímu zdraví a rok 2020 v tomto směru hodně lidem pomohl se najít, začít pracovat sám na sobě, učit se a tvořit nové věci, rodiny se více spojily a měly na sebe více času. My třeba hráli každý den hry a četli si nahlas knížky - to by mne před rokem a půl ani nenapadlo. Určitě mám velký respekt k rodinám s dětmi s online výukou. Pracovali jsme na různých projektech, jak pomoci rodinám a jak nastavit jiný režim rodinného chodu. Závěr byl, že se děti rychle adaptují, ale potřebují klidné vysvětlení, motivaci a ohodnocení a stejně je to i s námi dospěláky.

“Motivujme se a podporujme se navzájem, Mějme se rádi!”